Úterní odpoledne, čtvrt na čtyři. Vstoupíte do kavárny v Nerudově ulici, na stole leží otevřený sešit, který si někdo zapomněl. Pán u vedlejšího stolu si hraje s brýlemi. Vy se rozhlížíte a hledáte tvář, kterou zatím znáte jen z fotografie. A pak Vás napadne: naposledy jsem šla na rande v roce 1987. Tehdy v Café Slavia. Nikdo mi nedal instrukce.
Tato scéna se v Praze odehrává každý týden desítky, možná stovky krát. Rozvod po dvaceti letech, ovdovění, dlouhodobý vztah, který se prostě unavil. A najednou jste po padesátce zase sám nebo sama. A hlavou Vám běží jediná otázka: jak se to vlastně dělá dnes?
Proč právě Malá Strana
Mám pro Vás návrh, který se osvědčil víckrát, než bych čekala. Nezačínejte v bytě. Nezačínejte ve velké restauraci. Vyberte si kavárnu na Malé Straně — Café Savoy u Vítězné, Kavárna Mlýnská na Kampě, nebo něco menšího v Nerudově. Proč? Dvě podstatné věci.
Za prvé, pěší dosah. Když hovor plyne, přirozeně navrhnete „pojďme se projít na Kampu". Nemusíte řešit auto, parkování, peníze za taxi. Když naopak hovor vázne, vypijete kávu a rozejdete se s úlevou, že jste nevázali hodinu v hlučné restauraci.
Za druhé, akustika a světlo. Kavárny na Malé Straně mají vysoké stropy, denní světlo, nejsou přehlučené. Váš sluch po padesátce už není dvacetiletý. Naposledy Vám slyšet partnera opakovat větu třikrát je pro obě strany únavné.
Čas — hodina a půl, ne víc
Po padesátce máme tendenci dvě věci. Buď bagatelizovat („jen si dáme kafe, to mi nic neudělá") nebo přehnat („pozvu ho na večeři, ukážu, že se umím starat"). Oboje jsou pasti.
Hodina a půl je zlatý střed. Dost na to, abyste poznali, zda je tam něco, co stojí za druhé setkání. A dost málo na to, aby se z toho nestala noční můra, pokud jste si po pěti minutách jistí, že ne.
Konkrétní tip: domluvte si na 16:00, řekněte partnerovi, že v 17:30 máte „rodinnou večeři u dcery". Nemusíte ji skutečně mít. Jen Vám to dává přirozený východ bez zraňující omluvy.
O čem mluvit — a o čem raději ne hned
Je pokušení vyprávět celý svůj život. Jak dlouho jste byli manželé, proč se to rozpadlo, jak Vám chybí zemřelý partner, jak se Vám změnil byt v Dejvicích po dětech. Nedělejte to. Ne proto, že by to bylo tabu — ale protože první hodinu potřebujete zjistit jiné věci.
- Jak reaguje, když se mu něco na stole rozlije — je klidný, nebo rozrušený?
- Mluví o bývalém partnerovi s hořkostí, nebo s respektem?
- Poslouchá, nebo jen čeká, až domluvíte, aby pokračoval ve své myšlence?
- Umí pauzu, nebo ji zaplácá?
Tyhle věci Vám řeknou víc než třicet let manželství, které popíše.
Oblékání — přiměřeně, ne omlazeně
Časté chyby — dva opačné póly. Na jedné straně dáma, která si vezme to, v čem se vdávala před třiceti lety, a působí, jako by se vystrojila k vnoučatům. Na druhé straně pán v hnědém pulovru, jako by šel kopat zahradu v Říčanech.
Mám pro Vás zlaté pravidlo. Oblečte se tak, jak byste se oblékli na schůzku s přítelkyní, kterou respektujete, v dobré kavárně v Praze. Ne slavnostně, ne ležérně, ale s péčí. Pán — dobrá košile, čisté kalhoty, nenápadné hodinky. Paní — šála, sako nebo hezký svetr, decentní náušnice. Žádné důkazy o tom, že jste si „dali záležet" — ale pečlivost je vidět.
Téma peněz — ano, bude to téma
Po padesátce a po rozvodu či ovdovění mají lidé různé situace. Někdo má byt v osobním vlastnictví v Bubenči, někdo družstevní v Libni, někdo bydlí po vyrovnání majetku u sestry v Prostějově. Starobní důchod kolem 18 až 25 tisíc měsíčně. Někdo má úspory, jiný ne.
První rande není místo na finanční průzkum. Ale není ani místo na předstírání. Pokud partner navrhne drahou restauraci, kterou si skutečně nemůžete dovolit, řekněte klidně: „Raději bych kavárnu, je to pro mě příjemnější tempo." Je to pravda, a chrání Vás to. Kdo Vás odmítne kvůli kavárně na prvním rande, nevyplatí se Vám stejně.
Dospělé děti — téma, nikoli omluva
Vaše děti mají více než dvacet let, často své rodiny. Nemusíte jim vysvětlovat každé setkání. Ale také nemusíte před partnerem předstírat, že nemáte závazky. Řekněte přirozeně: „V sobotu hlídám vnoučata, proto nemůžu v odpoledne." Tečka. Kdo partnera odradí takhle přirozená zmínka, hledá jiný typ vztahu, než Vy nabízíte.
Po prvním rande — počkejte dva dny
Večer po rande neposílejte dlouhou zprávu. Ani nadšenou, ani vyčítavou. Pokud to bylo hezké, pošlete druhý den odpoledne krátkou větu: „Děkuji za příjemné odpoledne. Kdyby Vás někdy napadlo sejít se znovu, ráda." Tykat můžete později — přechod z vykání k tykání je v našem věku úkon, který si zaslouží chvíli a vzájemný souhlas.
Pokud nic neodepíše do dvou, tří dnů, nenaléhejte. Po padesátce máme právo vybírat a být vybráni. Kdo nemá zájem pokračovat, to obvykle ukáže mlčením — to není hrubost, to je jejich odpověď.
Co si odnést z prvního rande
Nejde o to, zda jste potkali lásku svého života. Jde o to, zda odcházíte klidnější nebo rozrušenější, než jste přišli. Pokud klidnější — ať už se uvidíte znovu, nebo ne — rande splnilo svůj úkol. Pokud rozrušenější, chvíli počkejte, než si dáte další. Zralý vztah se pěstuje pomalu, jako dobrý čaj se listy v konvici — ne varem, ale dobou.
Malá výzva na tento týden
Nevybírejte si partnera. Vyberte si kavárnu. Takovou, do které byste chtěli chodit sám či sama, i kdyby rande nedopadlo. Pokud ji máte, polovina práce je hotová. A zítra začněte psát krátké zprávy — ne dlouhé. Víc o psaní prvních zpráv v dalším článku na Viyamore.
